Červenec 2012

Činčila

20. července 2012 v 12:50 | D |  Kresby a další díla
Kresleno podle jedné fotky činčily. Tužka, zhruba 4 hodiny práce

Básník

18. července 2012 v 19:12 Básně
Osamělý v davu
ztracen v prostoru i čase
V stromů listí hávu
skládal smutnou báseň

Pozoroval snivá květ
pozoroval gesta blesku
pozoroval oblak let
Pozoroval stromy v stesku
věšíví svoje koruny.

Zíral do jiného světa
plného tmavošedých mlh
Kde smrt je nejvyšší meta
kam vede života šplh

Kde stromy vztahují větve
K světlu, co nikdy nepřijde
a když se dotknou duše tvé
Pak štěstí navždy odejde.

Kde se lidé ze zoufaklství modlí
Nemá je ale kdo vyslyšet
A jen ti, kdo ze svých výšin spadli
Uvidí krásný věčný květ.

Kde ledový blesk zimy zim
rozčísl z vody skálu
Zní valí se teď dým a dým
Plnící oblohy sálu.

Kde řeky slz tečou
do moře zapomnění
Kde každou krásu odvlečou
Kde ani naděje není

Běžel dál čas
a on jen stál
Svým vlastním slovem zasažen
A z ran sám sobě zasazených
on krvácel a umíral.

Pád...pád

18. července 2012 v 19:09 Básně
a padám hloub a padám hloub
stíny mi na víčkách hrají
a kolem jdou a kolem jdou
všichni co mě trochu znají
umírají...

můj přerývaný dech
s kořenem vytržený
mění se v poslední vzdech
pryč život přetržený
unavený...

klesám šachtou která nemá dno
nahoře, dole tady není
nevím zda bylo by záhodno
utéct když teď zuby cení
snění...

snění věčné blízko tak
usmívá se a láká
stříbrem nakradeným hejnem strak
a žabím hlasem kváká
kváká...

padá už světelná mříž
a mě přetne v půli
zpátky už nejede tahle zdviž
lidé se jenom choulí
vůlí....

tiše si míjejí dny a roky
nezajímá je věčný strach
jejich ty pečlivě odměřené kroky
budem vždy slýchat na chodbách
a v knize napsané černočernou tuší
je psáno co já jen tuším
duší....

Jistě

18. července 2012 v 19:06 Básně
stromy rostou korunami dolů
svět je jen ze samých stolů
kapky deště prší zdola nahoru
jen v zemi vlaje látka praporů

Každý má jenom pět očí
to nám prostě musí stačit
chodíme po nebi se zemí nad hlavou
po dlouhém chození hlavu máš bolavou

Jak s každým krokem na hvězdu dopadá
a s každým krokem jeden vlas odpadá
jsme mrtví a bojíme se žít
čím víc jsme unavení, tím míň se nám chce snít

chápu že nevěříš že Slunce je z prachu
odmítáš skutečnost z vlastního strachu
můžeš snad říct, nahlas, jasně čistě
že to tak není a že to víš JISTĚ?

Ještě trochu času

18. července 2012 v 19:04 Básně
jen ještě jeden zbytek žití
chytá nás do svých věčných sítí
Tisíce stínů jsou a jdou
do cíle nikdy nedojdou

Jen ještě jenom jeden rok
první a poslední lidský krok
mloci by měli nekonečno znát
po kroku je už věčný pád

Jen ještě měsíc
neříká vůbec nic
jen stříbrem co nemůžeme mít
ukazuje kam bychom měli jít

Jen ještě týden
jen ještě šestkrát sen
v nichž sníme o hvězdách
proč nevím, proč neznám...

aspoň ještě času den
Jen den jen den den jen
Zažít vše co by se dalo
na to je i život málo

chci tolik, když chci hodinu?
jen vidět velkou planinu
a všechny věci co jsou na ní
nechytíš je, jsou jen zdáním...

Jen ještě další minutu
zaselchnem skřípot životů
a bude nám znít do stanů
křik mechanických havranů

Jen ještě vteřinu-
TIK.

Déšť

18. července 2012 v 19:03 Básně
Prší a déš´t špínu smyje
z kapek se tvoří obličeje
a země se lehce chvěje...
je toho ale mnohem víc
co nám chce déšť vlastně říct?
kapkami píše po hlíně
snad ptáci vědí jedině
co kakždý dopad znamená
tíží to jejich ramena
předpovědí...

Prší, přidá se i hrom
udeří blesk a padá strom
oheň s vodou zničí do základů
zákon jednoty a boje protikladů
Herakleita to jistě odpraví
hořící voda mu hrob vyplaví

Prší
a mílokdo tuší
čí slzy padají
zda těch kdo umírají

či těch kdo zůstávájí...
těch co jen dívají...

0

-(pro ztrátu těch kdo prohrávají)
-(pro cenu těch kdo vyhrávají)

-(pro ty kdo se štěstí smějí)
-(pro ty kdo si vyprávějí
-(o těch co se rozpouštějí)
-(-v dešti.)

-(________)
-(________)
-(________)
-(________)
-(________)
-(________)

-(doplňte si laskavě sami)...strofu
-(si laskavě sami)....bez komentáře
-(laskavě sami)...co?
-(sami)...osaměle
-(ami)....emi, ími
-(mi).....ti
-(i).......a
-(<nic>)

Zvonek

18. července 2012 v 19:02 Básně
Zvoní
zvoní do ticha
věci se mění
z viny je pýcha

do zvonění cizích zvonů
přidá pár svých tónů k němu
sám sebe se bude ptát
které tóny měl by hrát

bei dirigenta, partitury
bez jasných pokynů zhůry
ale ani výběr cest
jen prázdnem se nechá vést.

a když zvolí skladbu špatnou
a chyby ho k zemi stáhnou
jen jeho vina ze všech zvonců
že nevidí do všech konců

prostor noty pohltí
lhosterjnost je rozdrtí
snad se tak sytí, snad má hlad
snad proto hrajem tolikrát

zbytečné a unavené
zničené a bezcenné
navždy zvonky utichnou
a další ztichnou ozvěnou

ticho-už se neutíká
ticho v němž se tiše vzlyká
jen jediná čistá linka
než se zas svět rozcinká

Hádanky I

18. července 2012 v 18:51 Hádanky
Odpovědi prosím nepište do komentářů, aby mohli hádat i ostatní. Své tipy si můžete ověřit přes zprávu autorům blogu na nasblog169@seznam.cz . Pokud použijete "zprávu autorovi" na tomto blogu, nezapomeňte uvést Vaši emailovou adresu.


1.V horách se rodím
spřes kameny se brodím
nížinou se prodírám
a pak v moři umírám

2.Jedou žebrák, pak zas bůh
dnes vymítač a zítra duch
hranici zapaluju, na ní se smažím
ty které nevidím pobavit se snažím
naslouchám ohně praskotu
já žiju z cizích životů

3.Samolibým ukazuje bohy
k tomu má jedinečné vlohy
polomrtvým zase ukáže
rozpadající se vizáže

4.Jsem těžké
jsem hezké
není snadné mě získat
můžeš se na mě jen dívat
nemám jiné využití
i když v slunci trochu svítím

5.Šplhá věčně na horu
a kámen valí nahoru
je to s ním teď dost špatné
nahoře kámen vždy spadne

6.Vidím, vidíš skrze mne
obrazy hrozné i malebné
beze mne vidět nemůžeš
a jsem prý okno do duše

7.Přes den štěkám, v noci plavu
ke břehu však nedoplavu

8.Rozesmívám, léčím, vyhlazuju vrásky
mám holé pozadí, v ruce zbraň a ústa plný lásky

9.Stojí tam kde dávno stál
snad i tvoje předky znal
i když zimě, čase pustém
na pár měsíců vždy usne

10.kdos si mě v ocasu vleče
navíc jsem mocnější meče

11.Svá slova schováváš si na mě
a taky rostu na každém stromě

13.Nejsem prostě vůbec nic
nic, nic, nic, nic a nic víc
přece mám někdy cenu zlata
beze mě se špatně počítá

14.Jsem symbol rytíře
silného ve víře
vždyť taky tvar kříže mám
krev, smrt, mrzačení znám

15.hučím praskám, mám vždy hlad
spolknu třeba celý hrad
a přece krátký život mám
jsem dobrý sluha, špatný pán

16Tiše zpívám, burácím
ve všm život rozsvěcím
můžu ti ho zase vzít
rubášem i rakví být
A přece mě musíš mít
beze mě ti nelze žít
a neš se zeptáš, nejsem země
postaven jsi hlavně ze mě

18.Nevidíš mě, ač jsem všude
všude kde kdy člověk bude
když chceš totiž jinam jít
musíš si mě s sebou vzít
beze mě nemůžeš žít

19.Pošlapáváš mě doslova i obrazně
někdo mě nebere vážně
nezapomeň, po kom denně jdeš
opustíš li mne, zahyneš
-poslední vverš je citát: V.Dyk/Okno/____

20.Jsme slané známky bolesti a smutku
poslové radosti i zármutku
zná nás dobře každý z lidí
málokdy nás rádi vidí

21.Nejsem a nejsem nidke
většinou nechápou mě lidé
i vakuum je víc než já
zažiješ mě-ale nepoznáš

22.hořím, svítím, sálám
světu barvy dávám
až uhasnu, VŠECHNO zmrzne
pomyšlení je to hrozné

23.Zářím, ale chladný jsem
možná střežit mám tvůj sen
moře bez vody mám jen

Na konci tunelu

18. července 2012 v 18:46 Básně
Plakají oblaka a prší krev
je to hrůzně krásný zjev
a tyhle věci se tu pořád množí
lidé jen čekají na pomoc boží
Godot dnes nepřijde, ale určitě zítra...

Umírá duch
je z něj jen vzduch
Bez hrobu který je poplivaný
teče krev smíšená se slinami
a tvoří devět vln

co tečou tunelem
v němž jdeme za světlem
co svítí na konci-to je vlak
u jeho světlo pak
jak život pomatení biřici

Ti pomatení biřici
nás zavírají do klecí
jak lvové bijem o mříže
rozbít je ale nemůžem

Nemáme štěstí?

18. července 2012 v 18:45 Básně
Shrbená postava na kameni
nevnímá krvavá zranění
krev vytéká a hned mrzne
přestože to není možné

vidíš teď horečnaté tváře
oči co neotevře záře
ramena na nichž musí nést
svou každou chybu, lež a lest

sedí tam sám a ochuzen
o všechny sny a iluze
o sobě, ostatních, o světě
o hvězdě, měsíci, planetě

za svou volbu může sám
už nedívá se ke hvězdám
už věří že jsou jenom plyn
z koutku úst teče pramen slin...

zná co by člověk neměl znát
cenu za to musel dát
věří že nic smysl nemá
to je dost strašlivá cena

a protože se smrti bál
bude tak věčně a ještě dál
teď když tohle všechno víme-
nemám štěstí že umřít smíme?