Básník

18. července 2012 v 19:12 |  Básně
Osamělý v davu
ztracen v prostoru i čase
V stromů listí hávu
skládal smutnou báseň

Pozoroval snivá květ
pozoroval gesta blesku
pozoroval oblak let
Pozoroval stromy v stesku
věšíví svoje koruny.

Zíral do jiného světa
plného tmavošedých mlh
Kde smrt je nejvyšší meta
kam vede života šplh

Kde stromy vztahují větve
K světlu, co nikdy nepřijde
a když se dotknou duše tvé
Pak štěstí navždy odejde.

Kde se lidé ze zoufaklství modlí
Nemá je ale kdo vyslyšet
A jen ti, kdo ze svých výšin spadli
Uvidí krásný věčný květ.

Kde ledový blesk zimy zim
rozčísl z vody skálu
Zní valí se teď dým a dým
Plnící oblohy sálu.

Kde řeky slz tečou
do moře zapomnění
Kde každou krásu odvlečou
Kde ani naděje není

Běžel dál čas
a on jen stál
Svým vlastním slovem zasažen
A z ran sám sobě zasazených
on krvácel a umíral.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pentilka Pentilka | Web | 3. září 2012 v 12:56 | Reagovat

Moje nejoblíbenější báseň je od Václava Hraběte, tady tahle http://wp.me/p2F3YO-1I

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama