Dál

18. července 2012 v 12:19 |  Básně
dál a dál až za obzor
stínem ptáků stěhovavých
hvězdy, ty jsou velký vzor
k jejich slzám je déšť pravý

déšť co léčí, déšť co ničí
vztekle buší do růže:
zem se svíjí, země křičí
ale utéct nemůže

letěla by za prázdno
schovat se tam není kam
přebývat v nás není radno
když je uvnitř každý sám

sám se dívá, sám se směje
sám se dívá na nebe
sám se prudkou touhou chvěje
kam utéci ze sebe?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lady-nik lady-nik | Web | 18. července 2012 v 12:23 | Reagovat

krásná básnička :)

2 Aleks En. Aleks En. | Web | 18. července 2012 v 12:27 | Reagovat

Tak hento na mňa vypálilo ako guľomet a ja som sa potešila, že "jéé, báseň" ale potom som sa do toho začítala a moje pocity sú tak čudne zmiešané, že cítim iba akúsi ľútosť vo vákuu a pocit z básne...no, príde mi dosť smutná, neviem prečo, aj schizofrenická a taká útrpná. Kokos. Idem si ju prečítať ešte raz. Ale dojem to zanechalo. To sa musí nechať.
Melancholika nahovado. Hezky. A dobre podané. Zanechalo to vo mne hlboký dojem.

3 Týna Týna | Web | 18. července 2012 v 12:29 | Reagovat

Moc pěkné! :-)

4 undead Trent undead Trent | Web | 18. července 2012 v 12:30 | Reagovat

eh, umět tak lépe vyjadřovat slovy pocity.. tak tu máš k básni hotovou slohovku. takhle můžu akorát říct - moc se mi líbí. je to prosté, je to všední, leč je to prostě tak, je krásná. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama