Pád...pád

18. července 2012 v 19:09 |  Básně
a padám hloub a padám hloub
stíny mi na víčkách hrají
a kolem jdou a kolem jdou
všichni co mě trochu znají
umírají...

můj přerývaný dech
s kořenem vytržený
mění se v poslední vzdech
pryč život přetržený
unavený...

klesám šachtou která nemá dno
nahoře, dole tady není
nevím zda bylo by záhodno
utéct když teď zuby cení
snění...

snění věčné blízko tak
usmívá se a láká
stříbrem nakradeným hejnem strak
a žabím hlasem kváká
kváká...

padá už světelná mříž
a mě přetne v půli
zpátky už nejede tahle zdviž
lidé se jenom choulí
vůlí....

tiše si míjejí dny a roky
nezajímá je věčný strach
jejich ty pečlivě odměřené kroky
budem vždy slýchat na chodbách
a v knize napsané černočernou tuší
je psáno co já jen tuším
duší....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama