X

18. července 2012 v 12:08 |  Básně
plíží se a blíží
pomaloučku k věži
nejistota
když už v duši stěží
zavoláme ztěží
Don Quiota

Dvě okna a brána
připomenou zrána
tvář
kámen nese jizvy
jejichž původ nezví
zář

vrata jsou však vylomena
beranidlem Filomena
hloupostí
Do ledových rán
okna dokořán
radostí

Kol a kolem jenom mráz
padla pevnost zas a zas
chladu
Teď vítr tu skučí
duchy zvukem mučí
zradu

Všude je tu jinovatka
teplo tady přijde zkrátka
Zbytečné
jaro nepřijde
Slunce nevyjde
sopečné

Jenom zbytky jenom trosky
žádný předmět trochu hezký
nic
nebezpečný tvor
duší exekutor
víc

až nahoře pod chechotem havranů
sedí ten kdo nehodí se do krámu
král
k trůnu je připoután řetězy
s nápisy "pravda vždy zvítězí"
dál

Korunu mu vzali, mimo dosah meč
nezbývá mu síla na jedinou zteč
hlupák
Střechou chybějící
snáší metelici
jen tak

Řetězy se napnou, hlava nachýlí
někdy stačí málo, šepot motýlí
snad
Meč tu nechá v koutě
zmoudřel snad namoutě
pád

Dojde dolů k vratům a pak ještě ven
tam ho čeká každý nepokojný sen
lidí
Pozdraví se s bolestí
kývne směrem k neštěstí
cítí

omluví se nejistotě
a pak těžce pláč svůj krotě
vyrazí
on musí nést, víš
s sebou Jižní kříž
dorazí

Hlavu má svěšenou, na nic se neptá
jde kudy napadne, není tu cesta
nikdy
už ví že nejde o štěstí
že cesta je tu k bolesti
někdy

Bez naděje bez vzdoru
přejde největší horu
sám
bez něhy a touhy
je pro něj svět pouhý
znám

poslušně jde ke hrobu
zapomenul na dobu
starý
A na známé taky, hned
ví že nemá co myslet
hadry

Po cestě se uloží
na smutečním na loži
s úsměvem
ví že nic nebude se zdát
a je za to velmi rád.
čert ho vem

Et je m´en vais
au vent mauvais
qui m´importe deca, dela
pareil a la feuille morte
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama