Básně

Básník

18. července 2012 v 19:12
Osamělý v davu
ztracen v prostoru i čase
V stromů listí hávu
skládal smutnou báseň

Pozoroval snivá květ
pozoroval gesta blesku
pozoroval oblak let
Pozoroval stromy v stesku
věšíví svoje koruny.

Zíral do jiného světa
plného tmavošedých mlh
Kde smrt je nejvyšší meta
kam vede života šplh

Kde stromy vztahují větve
K světlu, co nikdy nepřijde
a když se dotknou duše tvé
Pak štěstí navždy odejde.

Kde se lidé ze zoufaklství modlí
Nemá je ale kdo vyslyšet
A jen ti, kdo ze svých výšin spadli
Uvidí krásný věčný květ.

Kde ledový blesk zimy zim
rozčísl z vody skálu
Zní valí se teď dým a dým
Plnící oblohy sálu.

Kde řeky slz tečou
do moře zapomnění
Kde každou krásu odvlečou
Kde ani naděje není

Běžel dál čas
a on jen stál
Svým vlastním slovem zasažen
A z ran sám sobě zasazených
on krvácel a umíral.

Pád...pád

18. července 2012 v 19:09
a padám hloub a padám hloub
stíny mi na víčkách hrají
a kolem jdou a kolem jdou
všichni co mě trochu znají
umírají...

můj přerývaný dech
s kořenem vytržený
mění se v poslední vzdech
pryč život přetržený
unavený...

klesám šachtou která nemá dno
nahoře, dole tady není
nevím zda bylo by záhodno
utéct když teď zuby cení
snění...

snění věčné blízko tak
usmívá se a láká
stříbrem nakradeným hejnem strak
a žabím hlasem kváká
kváká...

padá už světelná mříž
a mě přetne v půli
zpátky už nejede tahle zdviž
lidé se jenom choulí
vůlí....

tiše si míjejí dny a roky
nezajímá je věčný strach
jejich ty pečlivě odměřené kroky
budem vždy slýchat na chodbách
a v knize napsané černočernou tuší
je psáno co já jen tuším
duší....

Jistě

18. července 2012 v 19:06
stromy rostou korunami dolů
svět je jen ze samých stolů
kapky deště prší zdola nahoru
jen v zemi vlaje látka praporů

Každý má jenom pět očí
to nám prostě musí stačit
chodíme po nebi se zemí nad hlavou
po dlouhém chození hlavu máš bolavou

Jak s každým krokem na hvězdu dopadá
a s každým krokem jeden vlas odpadá
jsme mrtví a bojíme se žít
čím víc jsme unavení, tím míň se nám chce snít

chápu že nevěříš že Slunce je z prachu
odmítáš skutečnost z vlastního strachu
můžeš snad říct, nahlas, jasně čistě
že to tak není a že to víš JISTĚ?

Ještě trochu času

18. července 2012 v 19:04
jen ještě jeden zbytek žití
chytá nás do svých věčných sítí
Tisíce stínů jsou a jdou
do cíle nikdy nedojdou

Jen ještě jenom jeden rok
první a poslední lidský krok
mloci by měli nekonečno znát
po kroku je už věčný pád

Jen ještě měsíc
neříká vůbec nic
jen stříbrem co nemůžeme mít
ukazuje kam bychom měli jít

Jen ještě týden
jen ještě šestkrát sen
v nichž sníme o hvězdách
proč nevím, proč neznám...

aspoň ještě času den
Jen den jen den den jen
Zažít vše co by se dalo
na to je i život málo

chci tolik, když chci hodinu?
jen vidět velkou planinu
a všechny věci co jsou na ní
nechytíš je, jsou jen zdáním...

Jen ještě další minutu
zaselchnem skřípot životů
a bude nám znít do stanů
křik mechanických havranů

Jen ještě vteřinu-
TIK.

Déšť

18. července 2012 v 19:03
Prší a déš´t špínu smyje
z kapek se tvoří obličeje
a země se lehce chvěje...
je toho ale mnohem víc
co nám chce déšť vlastně říct?
kapkami píše po hlíně
snad ptáci vědí jedině
co kakždý dopad znamená
tíží to jejich ramena
předpovědí...

Prší, přidá se i hrom
udeří blesk a padá strom
oheň s vodou zničí do základů
zákon jednoty a boje protikladů
Herakleita to jistě odpraví
hořící voda mu hrob vyplaví

Prší
a mílokdo tuší
čí slzy padají
zda těch kdo umírají

či těch kdo zůstávájí...
těch co jen dívají...

0

-(pro ztrátu těch kdo prohrávají)
-(pro cenu těch kdo vyhrávají)

-(pro ty kdo se štěstí smějí)
-(pro ty kdo si vyprávějí
-(o těch co se rozpouštějí)
-(-v dešti.)

-(________)
-(________)
-(________)
-(________)
-(________)
-(________)

-(doplňte si laskavě sami)...strofu
-(si laskavě sami)....bez komentáře
-(laskavě sami)...co?
-(sami)...osaměle
-(ami)....emi, ími
-(mi).....ti
-(i).......a
-(<nic>)

Zvonek

18. července 2012 v 19:02
Zvoní
zvoní do ticha
věci se mění
z viny je pýcha

do zvonění cizích zvonů
přidá pár svých tónů k němu
sám sebe se bude ptát
které tóny měl by hrát

bei dirigenta, partitury
bez jasných pokynů zhůry
ale ani výběr cest
jen prázdnem se nechá vést.

a když zvolí skladbu špatnou
a chyby ho k zemi stáhnou
jen jeho vina ze všech zvonců
že nevidí do všech konců

prostor noty pohltí
lhosterjnost je rozdrtí
snad se tak sytí, snad má hlad
snad proto hrajem tolikrát

zbytečné a unavené
zničené a bezcenné
navždy zvonky utichnou
a další ztichnou ozvěnou

ticho-už se neutíká
ticho v němž se tiše vzlyká
jen jediná čistá linka
než se zas svět rozcinká

Na konci tunelu

18. července 2012 v 18:46
Plakají oblaka a prší krev
je to hrůzně krásný zjev
a tyhle věci se tu pořád množí
lidé jen čekají na pomoc boží
Godot dnes nepřijde, ale určitě zítra...

Umírá duch
je z něj jen vzduch
Bez hrobu který je poplivaný
teče krev smíšená se slinami
a tvoří devět vln

co tečou tunelem
v němž jdeme za světlem
co svítí na konci-to je vlak
u jeho světlo pak
jak život pomatení biřici

Ti pomatení biřici
nás zavírají do klecí
jak lvové bijem o mříže
rozbít je ale nemůžem

Nemáme štěstí?

18. července 2012 v 18:45
Shrbená postava na kameni
nevnímá krvavá zranění
krev vytéká a hned mrzne
přestože to není možné

vidíš teď horečnaté tváře
oči co neotevře záře
ramena na nichž musí nést
svou každou chybu, lež a lest

sedí tam sám a ochuzen
o všechny sny a iluze
o sobě, ostatních, o světě
o hvězdě, měsíci, planetě

za svou volbu může sám
už nedívá se ke hvězdám
už věří že jsou jenom plyn
z koutku úst teče pramen slin...

zná co by člověk neměl znát
cenu za to musel dát
věří že nic smysl nemá
to je dost strašlivá cena

a protože se smrti bál
bude tak věčně a ještě dál
teď když tohle všechno víme-
nemám štěstí že umřít smíme?

Znova proč

18. července 2012 v 18:44
Trhají nám naše peří
roky neuctivých vteřin
proč?

Na otázku co je vznik
odpověď je otazník
proč(")?(")

Toužíme už svůj klid mít
cestu k němu-zastavit
proč?

svět ví, proč se tiše směje
záchvatům naší beznaděje
proč ne?

Divadlo

18. července 2012 v 18:42
Hluboký v tváři žal
a v srdci smích se vzňal
dívá se v kině
na pohřeb tchyně

simulant na scéně
umře tam jedině
zazpívá krvavý klér
že provní nebyl Moliére

Nezná už skutečný svět
jet trsy frátí a vět
co nikdo nevyplel
z telenovel

Je Hamletem, je Kaplanem
nejvíc snad Harpagonem
je svým vlastním opakem
je K. a je Dveřníkem

To svět znamená už prkna
odstřižená černá lokna
pro srandu bílým králíkům
jen-kde je tu publikum?

Tam, kde...

18. července 2012 v 18:41
Tráva si šeptá hrůzu času
hladoví a proto bodá po masu
ruce rostou z potoků
z arzenu v ropě roztoku

koruny stromů
chtějí jít domů
zatnou se do nebe
tak prší na sebe

Jiskry slzy smíchu z hrůzy
pokřik ozbrojené lůzy
a srší bílý blesk
odpadá maso-plesk!

Mříž kanálu brána světla
pak z kamene těžká metla
tady hledám osud svůj
tenhle svět je jenom můj

topím se v inkoustovém moři
moje mysl na mě hoří
krvácím z své duše slovy
vážně nevím, co vám poví...

Mefistoteles

18. července 2012 v 18:38
Cestou horem dolem
náhle slyšet hlas
jde odněkud z nás
zatočte si kolem!

Zatočte si u nás slavným kolem štěstí
úsměvu umělecká díla
rozpadla nadholubí křídla
můžete vyhrát, zatočte si pěstí!

Chce to vážně jenom malý vklad
kousek srdce nebo litr slz
oči plné vlastních malých hrůz
každý u nás přece točí rád!

A kdo nechce riskovat ať si štěstí koupí
za zásady, za duše
smlouvu vám hned sepíšem
kdo si myslí že to nejde ten je přece hloupý!

Stejně všichni chcípnete, stejně je to jedno
klidně prodej cizí duše když máš zrovna hlad
záruční list nedostaneš, můžeš ale žrát
kup si za ně šlichtu než tu všichni zblednou!

Noc a mlha

18. července 2012 v 18:36
Noc a mlha s jemným deštěm
pár světýlek bliká ještě
po ráně se staneš duchem
mrtvé tělo letí vzduchem

Ve velkém kotli cosi míchá
ta věčná čarodějka Noc
pak pára z něho násle dýchá
a má nad myšlenkou moc

noc a mlha v prázdné poušti
tam ticho jen a prázdno je
když se člověk z první duny spouští
pak teprv písek ožije

až všichni lidé budou pryč
zůstane smutný a prázdný kýč
kdyby někdo vytrhl ti noc tak jako vlas
stvůra hrozná byla by tu zralá na provaz

přišlo ráno, slunce stoupá
rakev se tak pěkně houpá
byl to sice jen sen krátký
ale pravda, pravda taky

Jen

18. července 2012 v 18:29
Jen jeden malý lidský krok
od všeho co štěstí je
jdi klidně celý dlouhý rok
ten plexisklo škrábne jen

vidíš ho, slyšíš, můžeš ho cítit
na tik dokonce i chytit
přesto je naším osudem
že blíž už k němu nebudem

velký a společný, přesto však sen
iluze kouřmo a podvod jen
jenomže ze sna se probudit
znamená nikdy se nevrátit

i hloupé sny je třeba snít
i za výmyslem nutno jít
musíme zvednout se a být bdělí
přemýšlej proč bychom vůbec měli

žádné nebe pravé ze sta
štěstí je Tartaros barvitě líčený
dříve než vnikly nám cíle jsou zničeny
zbývá jen samotná cesta

Symbioza

18. července 2012 v 18:26
Část z vás už to jistě tuší
svět že je zrcadlem duši
a ona mu zase oknem
tak si na to radši loknem
ať je ten svět barevný

Tam

18. července 2012 v 18:23
Kopce lesy louky moře
smutky hrůzy lásky hoře
někdy tam venku čekají

umírání těžký dech
světa rozdrcený běh
tam někde vpředu čekají

Tři prasata lidská křídla
z vlastních očí dobrá jídla
někde tam kde? čekají?

Štěstí klid a dobrý konec
bělozlatý starý zvonec
tam nikde v knihách čekají

lásky zvonec
křídel konec
někde tam uvnitř čekají...

Pohřeb

18. července 2012 v 18:20
ta černá pole šachovnice
tak jako malý testament
kol hlavy zapálené svíce
sněhových vloček možná cent

kytky jež smutně klopí hlavy
jsou oběť jenom z tradice
co stará lidská krutost praví
ať zemře vždy co nejvíce

projevu nikdo nevěří
pronesenému stařenou
pomalý útěk ze dveří
napitím bolest zaženou

zapadlo víko, je tady tma
co teď, to asi nikdo neví
vlastně to někdo zřejmě zná
přece ti blížící se červi

Cestující hvězda

18. července 2012 v 18:19
Byla kdysi hvězda milá
která ráda cestovala
Na dohled planetní sehnala záskok
začala zvětšovat před světem náskok

Když dolétla na kraj disku a viděla další
zaplakala, zakřičela, v hlavě jí to straší
že zemře dříve než všechno to uvidí
tak jak to vemkoncem bývá i u lidí

Nevěda kam se dát vzala to bokem
obešla si galaxii pomalinku krokem
když pak zase zastavila, nebyv duchem chudá
řekla sobě-všechno vidět, to by byla nuda!

Na chvíli se zastavila, jenom nabrat dech
Kolemjdoucí rudý obr poplácal ji po zádech
Už se měnil v supernovu, neměli moc štěstí
žel osudu nelze dáti jednu ránu pěstí

Teprve teď hvězdě došlo jak málo ho znala
Vidět povrch každé věci to že věc malá
Moudré hvězdy často chtějí i jen pár věcem rozumnět
Smutná, moudrá zase doma skončila svůj let

Program

18. července 2012 v 18:16
#include <question>;
#include <heart.h>;
int main (?);
cin << world;
if world > thought, than;
cout >> "cry";
if wolrd < thought, than;
cout >> "noooo";
//co je horsi?;
return 0;
end.

Radši

18. července 2012 v 18:15
Prchám v temnu podrostem
Prchám k prázdným radostem
Utíkám přímo do léčky
doprostřed doprostřed do smečky

vlčí smích a vlčí vytí
už na kůži zuby cíítím
do tváře mi padá světlo
ono je tou pravou metlou

ústa která lžou i soně
v kterékilo roční době
oči jen co chtějí vidí
tak jak to má každý z lidí

když se pak podívám níž
tak začnu dýchat tíž
nic už dovnitř nic už ven
nevím jestli vůbec jsem

Když slyším skřeky děsu znít
vím že jsem neměl nikdy být
příliš sem a málo znám
do klece jdu radši sám
 
 

Reklama